Máme tady konec sezóny a nastal čas ohlédnutí se a bilancování. Nejde jednoduše říci, zda jsme byli, resp. nebyli úspěšní. Už jen proto, že definovat úspěch v této kategorii je obtížné. Je to první místo v tabulce nebo hráči, u kterých je potenciál, že se v házené uplatní i v budoucnosti? Nebo je úspěchem už samotný fakt, že jsme se dostali až sem, do pozice hodnocení uběhlé sezóny? Ani jeden z uvedených a zároveň kombinace všech. Proto se pokusím shrnout zásadní okamžiky, které během jara nastaly, ale závěr nechám na posouzení čtenáře.
Začnu žákovskou ligou, která je jakousi nadstavbou oblastních lig po celé ČR a tudíž ji lze považovat za dobrou volbu pro konfrontaci s nejlepšími. Hned v prvním kole jsme nepostoupili. Předcházela tomu zhoršená tréninková morálka a zároveň také samotné podprůměrné herní výkony jednotlivců ale i týmu jako celku v jednotlivých utkáních. Hráči postrádali touhu po vítězství a chuť ukázat se na celorepublikové úrovni v dobrém světle. Z trenérského hlediska je nutno dodat, že jsme nebyli schopni nalézt metody a nástroje, které by dané atributy v hráčích probudily. Následné meziobdobí do startu jarní části pražské ligy bylo náročné. Chci vyzdvihnout ty hráče, kteří jako náplast na vypadnutí z žákovské ligy zvolili poctivý přístup k tréninkům. Vlivem tohoto přístupu bylo možno vidět sklizeň prvního ovoce na turnajích, které jsme absolvovali následně. Zlepšení nastalo jak po fyzické tak po herní stránce. Jaro nás zastihlo v dobré formě a vyhrané zápasy v lize jsou toho důkazem. Snad nejvíc to bylo vidět v utkání doma s Chodovem, kde jsme otočili nepříznivý výsledek a zaslouženě zvítězili. Nějaké ty herní nedostatky kompenzovala velká bojovnost a chuť vyhrát. Udrželo nás to v boji o první příčku v Pražské lize a všechno nasvědčovalo tomu, že rozhodne poslední utkání na Chodově, což se také potvrdilo. Střídali jsme světlé chvilky s těmi horšími, což byla krásná paralela na celou sezónu. Nakonec byl šťastnější Chodov a nám patří celkově 2. příčka.
Závěrem patří dík rodičům, kteří fungovali jako taxi i obecenstvo, zkrátka naplno podporovali své děti. Také velké díky patří všem trenérům za námahu i jejich čas. Pro Marka Týce a Michala Tejce to byla sezóna rozlučková a nyní se tedy již budou užívat zaslouženého trenérského důchodu (je to jen fráze, trenérské řemeslo není benefitováno žádnou rentou v podobě důchodu J ). Je za nimi kus poctivé práce a to je v dnešní době cenný artikl.
Poslední slova patří všem hráčům, protože kolem nich se to vše točí a pro ně se to dělá. Ať to, co jste se naučili, vám je ku prospěchu v dalším sportovním ale i osobním životě. Pokud byly chvilky, kdy jste si řekli, že vám dělá házená skutečnou radost, tak si je uchovejte a snažte se, aby se co nejčastěji opakovaly i v budoucnu. Pro nás trenéry je toto největší úspěch!
Martin Breyl
|